Dlouho měl hlavní trenér A-týmu Ondřej Kašpárek ve svém kariérním CV napsáno, že jeho největším úspěchem v roli kouče jsou extraligová semifinále s pražskou Spartou. Do téhle kolonky si teď může tučně vepsat, že dovedl kralupské Vlky do Národní ligy. Po třech vítězných sériích, poprvé v kariéře překonal zakleté semifinále a dotáhl Vlky až mezi smetánku Národní ligy. Čtvrté místo po základní části a nakonec přes všechny kotrmelce a krize historický postup v play up. Nečekaný černý kůň z Kralup došel až do cíle. Kašpárkův soubor chytil ve vyřazovací fázi neskutečný lauf a otevřel bránu do Národní ligy. Do třetice všeho dobrého, ve své třetí sezoně na lavičce může Kašpárek slavit spolu se svým týmem. Jak viděl postupovou sezonu trenér Kralup bezprostředně po jejím konci? To se dozvíte v Rozhovoru

Kašpi, v prvé řadě velká gratulace! Tak jaké jsou první pocity den po postupu? 
Mám v sobě mix několika pocitů. To zejména štěstí, únavy a vyčerpání. A popravdě jsem stihl jenom vnímat, jak přes noc kluci slaví a do naší společného skupiny posílají nejrůznější fotky a videa z jejich nočního tahu anebo z domácích skromnějších oslav. Já se snažím dát do pořádku svoje hlasivky, abych mohl fungovat i mimo florbal. Jsem neskutečně vyčerpaný, ale zároveň moc šťastný, protože se povedlo něco, o čem už jsme možná ani nevěřili, že se to může povést. Obvzlášť tedy na přelomu roku.“ 

Jaká to pro tebe byla sezona: Co se ti vybaví, když se řekne ročník 2025/26?
„Ze začátku zejména zajišťování a shánění hráčů do kádru, abychom vůbec měli nějaký počet lidí. S tím nám velmi pomohl Fífa (Janouch). Fífa si taky vzal na starost letní přípravu, která byla o dost jiná a výrazně lepší než minulé roky a mohli jsme z ní čerpat i v závěru sezony. Pak si vybavím základní část rozjetou ve vyšším průměru, ale s občasnými zaškobrtnutími. Potom však přišla ta prosincová pauza a tréninky v šesti či sedmi lidech a v lednu pak série porážek a tým v polorozpadu. A nakonec nádherná jízda play off, čtvrtfinále, semifinále, finále pokaždé 3-1 na zápasy. Pokaždé po prvním víkendu 1-1 a pak dvě výhry v tom druhém. A doma pak oslavy po nedělním postupovém duelu. Když si na tuhle sezonu vzpomenu, vybaví se mi asi jen neskutečná horská dráha emocí s krásným dojezdem. Ještě krásnější však pro mě bylo listopadové narození mého syna Oceána, které budu mít s touhle skvělou postupovou sezonou už navždycky spojené a děkuji klukům za to, jak k tomu vrcholu sezony přistoupili.“ 

Kde se v týmu vzal ten morál, který možná v minulých letech chyběl? 
„Asi v tom bude hrát roli více faktorů. Zejména nastavení kluků, kteří si v loňské sezoně vypili kalich hořkosti hned v prvním kole s Bílovcem. Kde jsme po hodně solidní základní části měli hodně brzký a hořký konec. Dalším faktorem byly příchody několika zkušených kluků. Hlavně Štěpána Kostrhúna s Adamem Carvanem. A taky neskutečný posun Máry v bráně, který udělal asi největší progres co jsem, kdy ve florbale zažil. On a Pepa Brtník se během té sezony stali novými klíčovými postavami Wolves. Pepa byl dokonce několikrát zástupcem kapitána v nepřítomnosti Adama Kozla. Myslím, že si vedl hodně solidně. Zároveň všichni ostatní, které jsem sice nejmenoval byli zase o rok zkušenější a tohle všechno dalo dohromady výborný mix, který táhl za jeden provaz a dotáhli to až do Národní ligy!“

Povedlo se vám postoupit přes tři kvalitní soupeře, jaký byl klíč k tomu tohle zvládnout?
„Nám nejvíc vyhovuje, když se soustředíme jen na sebe a neřešíme soupeře, rozhodčí a jiné okolnosti. My chceme hrát aktivní florbal a nechtěli jsme nechat soupeře vydechnout. Právě ta aktivita byla klíčem. Ukázal nám to i první finálový víkend, kdy jsme se přizpůsobili pasivní hře soupeře a nechali jsme se uspávat.  Chtěli jsme, aby soupeř neměl čas přemýšlet, jak nás bude přehrávat, ale jen nad tím jak co nejrychleji odpálit míček a zbavit se ho. Na každého soupeře jsme měli připravený plán a ten nám až na některé výpadky skvěle fungoval.“ 

V lednu byla po sérii porážek v týmu dost hustá atmosféra, jen málokdo by si asi v té době vsadil na postup. Jak jste se zpod této deky dokázali zvednout?
„No atmosféra byla hustá, že by se dala krájet a došlo to dokonce k hodně vášnivé debaty mezi realizákem, týmem a vedením klubu. Z toho vzešly nějaké podněty, které jsme museli zapracovat do tréninkového plánu, tak aby se tým bez nadsázky nerozpadl. A mohli jsme základní část alespoň nějak přežít. Upřímně jsem v tu chvíli vůbec netušil co se bude dít a hlavou se mi honily jen černé scénáře.“  

Jedním z kroků bylo zapojení Fíly Janoucha do vašeho realizačního týmu, co vám tento tah přinesl?
„Po této schůzce jsme po dohodě s vedením měli v našem dvoučlenném realizáku týdenní volno a vyčistil se vzduch. V tuhle dobu naše role dočasně přezval Fífa, který byl loni v týmu jako hráč a dělal klukům letní přípravu. Takže nešlo o nějaký radikální krok, nehledě na to, že už od začátku sezony jsme se s Fífou domluvili, že se stane součástí realizáku. Došlo k tomu sice dřív než jsme čekali, ale asi to tak mělo být. V konečné součtu se sluší říct, že i tenhle dílek skládačky byl důležitý pro složení celkového obrázku Národní ligy v Kralupech.“ 

Upřímně, věřil jsi, že by to letos mohlo klapnout? 
„Já jsem už za svoji trenérskou kariéru pochopil, že to co se děje v základní části nemá téměř nikdy vliv na to, jaký je pak výsledek v play-off a zajíci se sčítají až po honu. To, že máme šanci bojovat o play-off, tomu jsem věřil. Důležité pro mě bylo, aby tým nepředváděl svoji nejlepší hru v září či v říjnu, ale v únoru či březnu. Byl bych asi špatný trenér, kdybych někdy měl v hlavě, že se to nepovede. Každý zápas začíná za stavu 0:0 a promlouvá do toho spousta faktorů. Jasně, v lednu jsem se modlil, abychom vůbec do play off prošli, ale věděl jsem, že stát se může cokoliv a máme to pořád ve svých rukách.“ 

Pomohlo vám i to, že oproti minulým rokům byla Divize A hodně kvalitní a hráli jste těžké zápasy už v základní části?
„Já jsem upřímně nevnímal velký kvalitativní rozdíl mezi soupeři napříč divizemi. Naše skupina byla každý rok jednoznačně nejtěžší z té západní části. Myslím si, že nám pomohly hlavně loňské zkušenosti, příchody nových opor a výborné výkony Máry v bráně. Pomohlo nám taky, že Adam Kozel nebyl v pozici kapitána na lídrovství sám a mohl se soustředit i na svoji hru, což předvedl i v play off, kde několikrát dominoval a třeba druhý duel v sérii s Havlíčkovým Brodem nám vyhrál čtyřmi góly. 

V čem byl letošní mix hráčů jiný, že se jim to podařilo?
„Jak už jsem říkal, podařilo se nám i přes určité výhrady některých hráčů poskládat lajny, abychom sílu rozprostřeli do tří vyrovnaných formací. Docílili jsme toho, že jsme se pokaždé mohli spolehnout aspoň na jednu lajnu, která nás těmi zápasy provedla. V základní části to byla zejména formace kolem Adama Carvana. V play off si to pak kluci střídali a jeden zápas ovládla lajna kolem Štěpána, další zase rozhodli kluci ze třetí pětky. Ten mix hráčů je samozřejmě klíčový, ale důležité je i správně poskládat k sobě. Což se nám letos s Burákem (asistentem Lukášem Buriánem) povedlo. V play off jsme pak k sobě zkoušeli i hráče u kterých bych si nikdy nemyslel, že by jim to mohlo fungovat. Ale znáte to, jen blbec nemění názory… (usmívá se).“ 

Kdybys měl někoho z hráčů vyzdvihnout, klidně i víc jmen. Koho bys zmínil?
„Tohle je vždycky nevděčná úloha jmenovat jednotlivce. Určitě si zaslouží být jmenovaní úplně všichni, i ti kteří nás třeba doplnili na jeden trénink. I tyhle role jsou hrozně důležité. Samozřejmě, že jsme se během hry a v těžkých zápasech hodně spoléhali na dvojici Kostrhún & Carvan, co se týká bodů. Ale například Adam Kozel a Pepa Brtník do týmu pumpovali pozitivní energii a dbali na to, abychom pořád jako tým žili. Vzadu udělal velký progres Luboš Brzoň, který odehrál první rok v roli obránce s velkým přehledem. Skvěle se znovu svěcenou vodou polil Honza Suk, který v play off naprosto ožil. Kuba Hájek i přes to, že celý rok měl problémy s kolem chytil na závěr neskutečnou formu a byla radost sledovat s jakým přehledem působí. A v neposlední řadě. Mára v bráně, celoroční jistota. Já však musím doplnit ještě Lukáše Buriána, který má do florbalu obrovský vhled a má velmi podobný cit pro hru jako já a děkuju mi za tenhle rok.“ 

Ve finále jste se utkali se Slavií, jaká to byla série, co rozhodlo? 
„Upřímně, až třetí a čtvrtý zápas měl parametry play off. Zejména první dva duely na půdě soupeře byly od nás ve stylu červencového letního turnaje. Se štěstím jsme jednou vyhráli a pak jsme dostali pořádnou šišku. Což byla paradoxně správná facka, která nám pomohla k tomu, abychom domácí zápasy dotáhli do vítězného konce. I přes pár výpadků jsme pevně drželi otěže obou zápasů. A věřím, že jsme předváděli hru, která musela naše fanoušky bavit. Paradoxně tak finálová série byla dle mého nejméně play off sérii z těch tří, které jsme měli možnost odehrát. 

Ve druhém zápase jste vysoko prohráli, co se v týmu dělo, že dokázal doma uspět a soupeře dvakrát porazit? 
„Už i první zápas byl z naší strany špatný a možná by se dalo říct, že jsme ho bohužel vyhráli. Se stejným nastavením jsme pak v neděli přišli a schytali zaslouženou nálož. Nicméně, jak už jsem řekl v předchozí odpovědi, byla to ta správná facka. A po ní jsme si všichni uvědomili, že pokud budeme hrát svoji hru, tak postoupíme. Upřímně, za ty tři roky co tu jsem, jsme změřili síly se spoustou celků v play off, ale letos jsme v našem prvním finále měli jedinečnou šanci proti hratelnému soupeři a využili jsme ji, za což jsem moc rád!“ 

Ty sis v posledních minutách vzal ještě timeout za rozhodnutého stavu, co jsi klukům řekl?
„Přesně slovo od slova to asi nedokážu zopakovat. Ale vím, že jsem si uvědomil, že chci klukům říct, ať si ty poslední minuty pořádně užívají a užívají si diváky. Věděl jsem, že to máme ve svých rukách a už neprohrajeme. Věděl jsem, že po finálovém hvizdu už na to prostor nebude, tak jsem využil time outu, abych jim to mohl říct. Myslím, že to pro většinu kluků byl životní milník jejich florbalových kariér a chtěl jsem, ať si takový moment vryjí do hlavy a uvědomují si, co se jim právě povedlo.“

Co čeká kralupský tým v příští sezoně při premiérové účasti v Národní lize?
„Já upřímně s Národní ligou nemám žádné zkušenosti, krom několika duelů s týmy z Národní ligy v poháru nebo na přípravných turnajů. Ale určitě nás čeká mnohem víc kvalitnějších zápasů a v každém z nich půjde o hodně. Čekají nás taky soupeři s mnohem širším kádrem hráčů. Každý postup o ligu výše je těžký a tvrdý a Kralupy čeká těžká lekce a zkouška. Nejen klub, ale i hráči a realizák se na to musí připravit.“ 

Loni jsme po krachu v Bílovci bilancovali a řešili jsme i tvou pozici. Hádám, že letos to je jasno a uvidíme tě koučovat tenhle tým i další rok? 
„Očekávám, v nejbližších dnech schůzku s celým vedením, kde budeme další postup řešit. A jeho výsledek se určitě brzo dozvíte.“ 

Ondro díky za rozhovor, ještě jednou gratulujeme a těšíme se co přinese budoucnost.