Patří mezi největší stálice. Pro spoustu fanoušků to bude právě on, kdo se jim vybaví, když se řekne florbal v Kralupech. Kapitán Vlků Adam Kozel dovedl svůj tým do Národní ligy po pěti letech působení v divizi. V našem kádru se mísí hráči z Prahy, i z dalších koutů Česka, od Vysočiny po Brno. Adam je v něm vlastně úkaz, odchovanec, celoživotní Kralupák. Angličtina má pro hráče jako on slovní spojení „One Club Man“. Hráč jednoho klubu, jeden z minima u kterých na profilu v Českém Florbale najdete pouze registraci v Kralupech (v roce 2007) a pak už jen prodlužování dodatků právě v našem týmu. Srdcař jak se patří. V play off znovu ukázal neskutečnou bojovnost a jako neúnavná síla na hrotu útoku dotlačil Vlky až k vytoužené odměně. Kdybychom ho nezastavili na ROZHOVOR, tak možná v hale pressuje soupeře ještě teď! Co pro něj tenhle postup znamená? To se dozvíte v dalším ze série rozhovorů po postupové jízdě. 

Adame, v prvé řadě gratulace. Kralupy Wolves v Národní lize, jak se Ti to poslouchá?
"Je to super pocit a zážitek. Na to se nikdy nezapomene. Po všech těch sezonách, co už jsem odehrál v Kralupech se to konečně podařilo."

Tahle sezona byla specifická. Hodně poslepovaný kádr, hráči na střídavé starty, jaké bylo z pozice kapitána vést tenhle tým?
"Upřímně to je velmi náročné. Furt to hrajeme pro zábavu a co si budeme povídat, každý je nastavený a zvyklý na něco jiného a to se ještě mění, jestli se jedná o základní část a nebo play-off. Každý rok divize byli v týmu vždycky skoro z 50% nový lidé. Tento mix, který první půlku sezóny detailněji poznáváš je pro jednoho člověka vést velmi náročné. Jsem rád, že se po pár sezónách přidali další kluci co mi pomáhají a mají velké slovo v kabině. Já naopak se můžu i více soustředit na svůj výkon a být platnější na hrací ploše. Zároveň už jsem trošku i vyspěl co se týče komunikace s rozhodčími. Je potřeba tu komunikaci namixovat tak, aby rozhodčí nešel proti týmu."

Kde se to v tom týmu vzalo? Po základní části by na váš postup asi nesázel skoro nikdo…
"Těžko říct. Víme, že florbal umíme hrát, ale v minulých sezónách tam chyběla bojovnost, týmovost, dravost a chuť dotáhnout ten postup. Až na venkovní zápasy Slavie, tam přesně toto bylo. Zároveň je to i trochu o štěstí, ale to nechodí samo po hale. Tomu se musí jít naproti pílí a to jsme tento rok v play-off šli."

Co byl pro tebe nejsilnější moment celé téhle cesty?
"Složité říct jednu věc. Všechno se to tak prolíná mezi sebou a bylo to jak na houpačce. Úplně po konci minulé sezóny skončilo/uvažovalo skončit pár lidí, kteří to tady se mnou hráli od dětství. Bylo to pro mě celkem smutné, že se pomalu odklání parta, co to tady před lety budovala. Nicméně já byl nastaven na to, že dokud to bude běhat, tak budu pokračovat. Proběhla super letní příprava, na kterou chodilo i na kralupské poměry dost lidí - především i díky účasti mladší kategorie. Jenže pak jsem si spočetl lidi do A-týmu a říkal si s kým tam budu hrát. Naštěstí se dohodli střídavé starty, kteří nás doplnili. Měl jsem z toho obavu, jelikož to je vždycky dvousečné. Herní pomoc z vyšší ligy byla určitě přínosná, ale na druhou stranu jsem se obával, že by to mohlo odradit další hráče v pokračování. Překvapivě se nám zpočátku dařilo, ale jako každý rok přišel tvrdý náraz a upřímně jsem si říkal, že budem rádi když se dostaneme do play-off a po konci sezóny se uvidí jestli budu pokračovat. I pro mě osobně toho florbalu bylo moc a jsem rád, že jsme snížili intenzitu tréninků, což přineslo jen samé pozitiva. Následně přišlo play-off a to už je kapitola sama o sobě. Jiné nasazení, emoce a přesně to je to, proč to celou tu sezonu hrajeme."

Na druhé straně nejhorší moment asi byl tvoje nemoc během play off. Můžeš čtenářům popsat o co šlo, a jak těžké bylo sledovat rozhodující víkend s Havlíčkovým Brodem doma od televize?
"Ano, tak to byla určitě nejhorší část této sezóny. Napřed řeknu, že jsem si naivně myslel, že nastoupím do zápasů play-off i přes jakékoliv menší zranění a nachlazení. To jsem ale netušil, co nastane den před zápasem. Bohužel jsme v pátek vyrazili s mojí ženou na večeři a já skončil s otravou z jídla. Od půlnoci jsem měl velké bolesti břicha a bohužel jsem skončil v nemocnici. Zrovna tu noc sloužil můj brácha, který mě prolil kapačkou s dobrým mixem léků proti bolesti a mohl jsem další den domů. Tímto mé ženě i mému bráchovi velké dík za všechnu péči! Sledování bylo náročné, jelikož jsem sobotu proležel v horečkách a moc jsem to nestíhal vnímat. V neděli jsem klukům věřil, že pro mě dokonají skalp Havlíčkova Brodu a já budu moci pokračovat ve finále. Sledování neděle bylo velmi napínavé a myslím, že jsem tím vypotil nákazu a mohl brzo dorazit na trénink. Návrat byl po fyzické stránce náročný, sotva jsem ušel 500m a byl jsem jak po 10 km běhu. Tato únava se přenesla i do prvního víkendu finále, ale na domácí zápasy jsem už byl zpět v plné síle a věřil jsem, že to před domácím publikem urveme."

Co bylo jinak oproti minulým rokům, vyřazení s Plzní, pád v Bílovci. Jak to, že to vyšlo zrovna letos?
"Asi se budu opakovat, ale za mě bojovnost všech lidí co byli součástí týmu. Zároveň až na pár vyjímek nás nepotkali delší zranění a většina odehrála celé play-off. Taktéž na každého soupeře byla trošku jiná taktika a jiné úkoly pro každou lajnu. Víceméně jsme měli vyrovnané hráče, který se pravidelně prosazovali a vzájemně doplňovali. Zezadu to svými konzistentními výkony kryl Mára a byl na něj spoleh v těžkých okamžicích zápasů. Za tento vyvážený mix patří dík i našemu realizáku. V tomto play-off jsme byli i lépe nastavení v hlavě, což pak, jak se ukázalo, rozhodovalo jednotlivá vyrovnaná utkání. Lednové ubrání plynu v rámci tréninků tomu přispělo. Neměli jsme toho florbalu tolik a ten hlavní focus byl na zápasy, kde byl každý plně koncentrovaný."

Ty jsi v Kralupech od roku 2007. V podstatě od začátku celého příběhu. Je tohle ten největší úspěch, který se tady kdy povedl?
"Určitě je to největší úspěch. Když jsem hrál před iks lety region a sotva jsme složili 10 hráčů, tak jsem byl rád, že jsme vyhráli nějaký zápas. Můj cíl byl hrát takovou ligu, kde je zápas každý víkend, protože v tu dobu bylo více času a čím víc florbalu bylo, tím větší zábava a potěšení v životě bylo. Po první sezóně v divizi, která byla dle mého názoru úspěšná, jsem nabyl dojmu, že základní část je jen pár zápasů, které mají náboj a hlavní kompetitivní zábava je v play-off. Nezbývalo než si dát další cíl a to vybojovat Národní ligu, od které si slibuji více vyrovnané duely."

Jak už jsem zmínil jsi odchovanec a jako jeden z tří hráčů v kádru jsi nikdy nehrál jinde, co pro tebe tenhle postup znamená?
"Je to tak. Vždycky jsem to hrál pro kompetitivní zábavu. Představa hrát to někde jinde, kde už se třeba divize/národka hrála, pro mě vůbec nepřipadala v úvahu. Další co mě drželo v Kralupech byla parta. Chtěl jsem doslova za barákem hrát tyto vyšší soutěže, takže nezbývalo než se snažit vytrvalou prací tento tým k tomu dovést."

Co bys vzkázal fanouškům, kteří tým podporovali v té parádní jízdě?
Fanouškům bych chtěl velice poděkovat. Jak těm co chodili na většinu zápasů, tak i těm co přišli jen na zajímavější duely nebo play-off. Je to úplně něco jiného hrát před plnou halou, což se ukázalo i v tomto finále. V domácí hale nás hnali za tímto postupem a za to jim patří velké dík. Je to i jejich zásluha, jelikož jejich fanděním do nás pumpovali emoce, které jsou v těchto duelech klíčové.

Vzhledem k tomu, že spolu s bráchou Davidem, Honzou Sukem a Jardou Jarošem jste byli posledními hráči ročníků 1990+ se nemohu nezeptat, uvidí tě kralupští fanoušci na hřišti i v Národce?
"Trošku jsem očekával tuto otázku. Asi to vypadá, že jsem další na řadě (směje se). Ne teď vážně, v lednu jsem si pohrával s myšlenkou, jak to bude další sezonu. Skloubit rodinu, práci, florbal je časově náročné. Nicméně zatím se držím toho co mám v sobě, dokud to bude běhat, bude na to čas, budu konkurenceschopný a bude mě to bavit, tak budu hrát. Zatím je vše splněné, tak počítám, že se příští rok uvidíme opět na palubovce!"

Chtěl bys ještě něco na závěr dodat?
"Na závěr bych ještě jednou za tým poděkoval všem lidem, co měli něco společného s touto vydařenou sezónou. Velké dík patří všem spoluhráčům, blízkým všech hráčů a realizačnímu týmu, pořadatelům domácích zápasů, vedení klubu a fanouškům. Byla to jízda, na kterou budu navždy vzpomínat."