Přinášíme vám další rozhovor se členem postupového kádru. Tentokrát za pomyslný mikrofon usedl brankář Marek Hammami, muž číslo jedna kralupského brankoviště v uplynulé úspěšné sezoně. Slovem i myšlenkami se vrací k loňskému zklamání v play-up, hledání motivace na novou sezonu i celoročnímu koloběhu týmu zakončenému vítěznou tečkou. Abychom předešli schizofrenní situaci, kdy by Marek vyzpovídal sám sebe, nahradil ho pro tento případ na druhé straně v pozici tazatele penzionovaný redaktor Filip Janouch.

Ahoj Máro, předně velká gratulace k postupu do Národní ligy! S odstupem tří dnů, jaké pocity v Tobě převládají? Není tajemstvím, že bezprostředně po vítězství jste s částí hráčů vyrazili na první kolo oslav. Můžeš nám z nich něco prozradit?
"Ahoj, v prvé řadě Ti děkuji za tento střídavý start v naší redakci (usmívá se). No, první část oslav byla divoká, ty bezprostřední emoce všech kolem. (…) Ke zveřejnění toho asi moc není, já končil někdy ve dvě ráno, ale naštěstí pro mě, už máme v týmu jiné tahouny, kteří si dali pořádně do těla a možná někde pořád slaví (směje se)."

Uplynulá sezona má pro A-tým úspěšnou postupovou tečku. Když ovšem spolu přetočíme na konec té loňské, ta je doslova kontrastní s tou letošní – hořké vyřazení s Bílovcem 1:3 na zápasy hned v 1.kole play-up. Jak moc velké zklamání to tehdy bylo a jak těžko se hledala motivace do další sezony?
"Pro mě osobně to bylo obrovské zklamání. Ten loňský konec jsem obrečel. Byla to moje první sezona, kdy jsem cítil, že to bude v bráně hlavně o mém výkonu a já neuspěl. Tak jsem si sám se sebou jel vyčistit hlavu do Španělska a nastavil jsem si nové cíle a vizi do další sezony."

V rámci letní přípravy sis dal osobní úkol – naběhat tolik km, kolik měří cesta do Bílovce a zpátky. Povedlo se?
"Máš pravdu, jednou z těch mých šílených osobních výzev bylo alespoň virtuálně doběhnout z Kralup do Bílovce, kde jsme vypadli, a zpět. To se povedlo, dokonce jsem tuhle metu překonal a pak jsem z této kondice čerpal až do nedělního zlatého večera."

Když ještě zůstaneme na začátku právě skončené sezony, tak jsi během dvou měsíců vychytal dvě čistá konta – jedno pohárové, jedno ligové. Tehdy ještě nebyl kádr ani zdaleka kompletní. Zapojili se junioři, tým si „sedal“. Do toho úvodní střet s Kadaní. Jak důležité bylo, aby ses jako brankář dobře chytil a pomohl týmu v rozjezdu soutěže?
"Do této, vlastně už uplynulé, sezony jsem šel s vědomím, že na papíře máme asi slabší kádr než v ročníku 24/25 a že to bude hodně těžké. V té neúspěšné sezoně jsem byl pořád nemocný nebo zraněný a příprava mi kvůli hloupému úrazu vůbec nevyšla. Tentokrát jsem byl ready na 110 % a dle mého jsem od srpna do října předváděl svůj nejlepší florbal v životě jak po fyzické, tak i po herní stránce. A díky tomu, že jsem věřil, že fyzicky vydržím chytat klidně tři zápasy za sebou v jeden den, jsem získal sebevědomí, které mi hrozně moc pomáhalo."

Jak moc z Tvého pohledu tahle pauza ovlivnila chod týmu na začátku kalendářního roku 2026?
"Obrovsky. I já jsem si během téhle vybral dvě nemoci, naštěstí jediné v sezoně. Pořádně jsme se nesešli na trénink, protože další zápasový vrchol byl v nedohlednu. Ale bůh ví, zda bychom bez této pauzy dotáhli tu jízdu v play-up. Nicméně to bylo hodně těžké období, kdy jsem pochyboval, jestli vůbec budeme hrát do šestého místa. Navíc mi na to ještě navázala nemoc hned z úvodu roku a chyběl jsem v zápasu proti Bohemians. Takže když jsme hráli se Slaným, tak jsem vinou předehrávky chytal zápas skoro po dvou měsících..."

Zkraje nového roku 2026 na tým sedla poměrně těžká deka a přišel pokles formy. Jak náročné bylo tímhle obdobím projít a kdy se, dle Tvého soudu, věci opět zlomily do pozitivna?
"Myslím, že klíčové bylo vyříkat si věci a vyčistit vzduch mezi týmem a realizákem. V té půlce sezony měli někteří florbalu plné zuby. Takže jsme místo tří tréninků měli dva a alespoň v mých očích to bylo pozitivní, protože jsme na hale trávili méně času a mohli dávat víc prostoru jiným věcem. Menší četnost taky přinesla větší kvalitu zbylých dvou tréninků. Pomohl také příchod Fífy, který dodal realizáku jiný pohled, který tam dle mého chyběl. Jeho pečlivost nám pak pomohla i během play-up či v rozhodujících zápasech základní části, kde jsme hráli o samotný postup do play-up."

Tým do play-off postoupil ze 4. místa po základní části a tam rozpoutal pravé kralupské florbalové peklo. Jaké byly Tvé pocity ze soupeřů v play-off a kdy jsi uvěřil, že tenhle tým může letos dojít opravdu daleko?
"Za mě jsme v play-up dostali hodně složitou cestu pavoukem. Když si zpětně vybavuju kvalitu některých forvardů ze Slavie, ze Rtyně nebo z Havlíčkova Brodu, chci jim zpětně dát kredit. Bylo to pro nás hodně složité, ještě když jsme většinu sezony hráli možná se dvěma obránci, kteří nebyli bývalí útočníci. V postup jsem začal věřit po tom neskutečném obratu ve třetím duelu doma s Havlíčkovým Brodem. Když jsme se v mém nejhorším duelu sezony vrátili a povstali z mrtvých, věděl jsem, že to bude jen o nás a vyřadíme kohokoliv."

V semifinálové sérii proti Havlíčkovu Brodu ses potkal se svým bývalým kolegou v brankovišti Prague Tigers, Tomášem Hlavou. Proběhla nějaká hecovačka?
"Hecovačka neproběhla, bral jsem to s velkou pokorou. Přece jenom Tom a jeho tým byli v základní části nejlepší snad ve všem, co šlo. Jen jsem mu připomněl zprávu z léta, kdy nás jasně deklasovali na turnaji v Kutné Hoře. Tam jsem napsal, že doufám, že se třeba ještě letos potkáme v nejlepších sestavách obou týmů a tam jsme zase uspěli my. Nicméně velký kredit Tomovi, letos patřil mezi nejlepší brankáře celé Divize. Pro mě to bylo speciální si proti němu zachytat a upřímně jsem to před prvním zápasem měl hodně v hlavě, že se proti němu chci předvést. Nakonec ta série ale nebyla tolik o nás dvou, jako spíš o velké kvalitě v ofenzivě obou týmů. Tradiční divizní sranda, kdo koho přestřílí, než který brankář to víc „zavře“ dozadu. Tímto ho zdravím a děkuju mu za rady a podporu během minulých let, kterých si moc vážím."

Ve finále to byl naopak střet s bývalými superligovými hvězdami a šampiony.
Připravoval ses na ně nějak speciálně, nebo jsi nechal věci plynout, jako by to byl „další den v kanceláři“?
"Takhle (…) Byl bych asi za blbce, kdybych řekl, že jsme se na jednotlivé hráče soupeře nějak extra připravovali. V každé sérii jsme věděli o 3-4 nejlepších hráčích soupeře a v každé z nich tihle borci skončili jako 3-4 nejproduktivnější. (smích) Já osobně jsem koukal na nějaká videa, jak hráči jezdili nájezdy, jaké mají návyky. Kdo hrál nebo nehrál Superligu mi bylo úplně jedno. Na Divizi je specifické, že v divizním týmu může být top hráč, který se třeba nikdy neprosadil, nebo mu jen okolnosti zabránily v tom, aby si zahrál ve vyšších soutěžích."

Jaké byly bezprostřední pocity po postupu, navíc umocněné triumfem před domácími fanoušky?
"Musel jsem hodně držet slzy radosti a dojetí, protože jsem tomu do poslední chvíle nemohl uvěřit. Že ta představa, která mě hnala během těch stovek letních kilometrů, se mění v realitu. A naši fanoušci? To bylo něco neskutečného, já se v závěru bál, abychom tu Národku vůbec měli kde hrát, protože to vypadalo, že nám spadne hala (smích). Nicméně 250 lidí na každém finálovém zápase doma, to je velká paráda. Snad si toho všimne i někdo na vyšších místech, aby se už konečně vybudoval ten svatostánek, na který mě sem kluci před třemi lety lákali (smích)."

Celý rok jsi předváděl skvělé výkony a vynikající zákroky. Často to byl tzv. Highlight materiál. Vzpomeneš si na 2-3 z Tvého pohledu klíčové zákroky, které Ti dodaly sebevědomí nebo zásadně ovlivnily průběh daného zápasu?
"Tahle jsem to nebral. Věděl jsem, do čeho jdu, cítil jsem velkou osobní zodpovědnost. Patřím mezi služebně starší hráče, už jsem pár let ve chlapech odehrál, vč. Wolves. Chtěl jsem jen týmu pomoct, dodat klukům klid, aby věděli, že je zajistím, když se stane nějaká chybka. Věřím, že jsem v zápasech pomohl k tomu úspěchu. Ale bez tvrdé práce obrany i útoku by to nešlo. A klíčové zákroky (…) Asi vychytaný nájezd Teichmana ve Rtyni, kde jsme potom zvládli comeback. Pak mě napadne zákrok v přesilovce 4. zápasu proti Drakům z Brodu, který zabránil jejich comebacku do zápasu, a pak poslední střela sezony, která mi zůstala v dresu, a pak už bylo jasno, že je hotovo."

Během sezony jsi v brankářské dvojici měl hned několik parťáků – Davida Kozla nebo juniory Honzu Trčku a Jonáše Štrombacha. Byla spolupráce v tandemu jak se starším, tak mladším parťákem v něčem specifická?
"Klukům chci v prvé řadě poděkovat. Za to, že nás doplňovali na tréninku a že všichni přijali své role a byli mi obrovskou podporou. Hlavně David, který se letos posunul do pozice zkušeného matadora na lavičce, ale jeho podpora a emoce nám extrémně pomohly. U mlaďasů je škoda, že na nás víc nezatlačili. Z vlastní zkušenosti vím, že začínat ve chlapech, kdy jsi první rok muž a už nemáš k chytání zápasy za juniorku, je velmi těžké. Přece jenom, na hřišti může být jenom jeden. Ale cítím, že zrovna na tomhle postu to v budoucnu zvládneme. Jonáš i ještě mladší Adam mají potenciál a snad ho naplní. Oba dva k tomu mají dobře nakročeno."

Jsi jedním z mála hráčů, kteří mají s Národní ligou konkrétní zkušenost. V čem vidím největší rozdíly oproti Divizi? Kde bude třeba nejvíc zabrat?
"Pro mě byl po příchodu do Kralup největší rozdíl v té živelnosti Divize. Že se hraje mnohem víc nahoru dolů. To v Národce moc není. Tam týmy hrají trpělivě a míčku si víc váží. Určitě budeme muset tu sezonu pojmout zodpovědně, letos nám prvních 22 zápasů moc nevyšlo. A pak se povedlo play-up. Příští sezonu by pro náš klid bylo lepší odehrát dobře 22 zápasů a v poklidu oslavit udržení a stabilizaci ve vyšší lize, která bude hrozně náročná. Cílem pro nás musí být taky stabilizovat kádr a zlepšit se v obraně, kde nás kvalitnější soupeři potrestají za každou chybu. A samozřejmě to musíme poctivě odmakat, protože to bude velká výzva pro všechny. Jsem na to hodně zvědavý. Od sezony 2022/23, kdy jsem si Národku zahrál se to hodně promíchalo a jsou tam nové týmy, nicméně také spousta starých známých se kterými jsme se utkali v minulých letech."

Po 33 odchytaných zápasech přichází volno a zasloužený odpočinek. Jaké jsou Tvé bezprostřední plány na následující dny a týdny?
"Teď nás čeká jako tým pár oslav postupu. Pak už zase začne poctivá dřina a dělničina před novou sezonou. Já se tedy ještě v mezičase pokusím dotáhnout své vysokoškolské studium a Bc. titul. A jelikož jsem hlavní pasažér našeho týmu, tak se taky konečně pokusím doklepnout i řidičák, abych už kluky tolik neotravoval ze sedadla spolujezdce (smích). V neposlední řadě si trochu užiju čas s rodinou a partnerkou, na které vinou florbalového blázince nebylo poslední měsíce tolik času."