Jedna ze stálic kralupského kádru hlásí konec kariéry. Útočník Kuba Manek se rozhodl už v průběhu sezony, že ročník 2025/26 bude jeho posledním ve florbalové kariéře. Pak už jen snil o tom, že jej zakončí co nejlépe. A posuďte sami, v posledním zápase kariéry postoupil s Wolves do Národní ligy. To je příběh a pohádka jak od Andersena. Jak se zkušený forvard ohlíží za kariérou. Co ho čeká v příštích měsících? To se dozvíte v dalším ze série rozhovorů po postupu do Národní ligy.

Maňas, gratuluju Ti k postupu. Tak jaký je to pocit konečně to dokázat? 
"Fíha, no co k tomu dodat, úžasný zážitek a strašně jsem si přál abych to mohl ještě zažít. Hlavně když vím, že před 10 měsíci jsem potil pupek na ovále a v lese a kolik to vše stálo času s úsilí, jak byl člověk 10 měsíců z pozdních příjezdů domů unavený a hned ráno vstával. Abych byl upřímný, tak jsem to ještě tolik nevstřebal, protože hned po skončení finále v neděli večer jsem spěchal domů, abych se vyspal a mohl vstávat v šest ráno do práce. Kluci studenti šli hned slavit, ale to jsem si nemohl dovolit, takže jsem neměl ještě možnost to tolik vstřebat, myslím, že mi to začne docházet až v pátek si sedneme k večeři v Šalandě..."

Už dopředu jsi věděl, že tohle bude tvůj poslední zápas, co se ti odehrávalo v hlavě na konci, když jsi věděl, že už je hotovo? 
"Takhle, dopředu jsem věděl, že to bude v A-týmu moje poslední sezona, dával jsem si i čas jestli vůbec budu součástí tuto sezonu, vzhledem k dojíždění a pracovního vytížení a i toho rodinného, to bylo těžké rozhodnutí. Nakonec i za velké podpory rodiny jsem do toho skočil. Nakonec tím, že jsem do toho šel, že to bude 100% poslední sezona, tak jsem odchodil poctivě letní přípravu a chodil běhat i v hrozivých podmínkách na dovolené na Kypru abych mohl s čistým svědomím říct, že jsem tomu dal maximum co se dalo. To, že to bude poslední zápas jsem si přál, protože jsem věděl, že pokud to je poslední zápas tak to bude postupový, pokud ne, tak musíme hrát další a případně ještě baráž kdyby to nevyšlo ani v tom pátém, takže v neděli jsem do zápasu šel s tím aby to opravdu byl můj poslední zápas a ten postup jsme dotáhli doma! To že to byl můj poslední zápas, ale takhle postupový, tak jsem necítil žádný smutek, ale naopak obrovskou radost. Málokdo si může říct, že odehrál poslední zápas s rukami nahoře."

Tohle play up přineslo neskutečnou jízdu, kdy jsi začal věřit, že váš tým může dotáhnout postup?
"Upřímně, já jsem našemu týmu věřil už hned od prvního kola play-off, za ty roky v Kralupech jsme několikrát dokázali zahrát skvělé zápasy z pozice totálního outsidera. Věděl jsem, čeho jsme schopný, jasně, v této sezoně jsme byli schopný ty zápasy odehrát extra blbě a nebo taky výborně. Taková ta ruská ruleta jak říkám. Pokud to někdo ze soupeřů trochu sledoval, tak si myslím, že si nás nemohl nikdo přát. Kdo si nás do play-off přál, tak koukal jen na tabulku. A věřil jsem, že play-off je jiná soutěž a ty výborné zápasy, které hrát umíme, tak že je zahrajeme a může to vyjít."

Co bylo klíčem k tomu, že jste prošli hodně složitým pavoukem a nakonec dokráčeli až do Národní ligy? 
"Největší klíč si myslím byl, že se nám nesešla taková marodka jako poslední roky. Že jsme hráli z 95% celé play-off ve stejné sestavě, což byl základ všeho, minulé roky jsme na to dojížděli. Dále obrovská týmovost, že každý přijal roli jakou měl od trenérů nastavenou a obrovská bojovnost a srdce. Play-off nerozhodnou 2 individuality, ale že tým táhl za jeden provaz a každý zápas mohl rozhodnout kdokoliv na hřišti."

Ty jsi si Národní ligu zahrál už v dresu Tigers v sezoně 22/23, neláká tě ještě si ji zahrát i tady v Kralupech?
"Abych řekl pravdu, tak ani neláká, já jsem svůj cíl splnil, navíc v týmu jsou mladší kluci, úplně o dvě třídy lépe vybavení jednak technicky a rychlostně. Takže já vím, že na tuto soutěž už nemám. Moc dobře vím, jaký se tam hraje florbal a myslím, že bych kralupskému týmu, který se musí koukat dopředu, neměl už co dát. Maximálně na přesilovku do brankoviště bych byl platný a na to nebude místo na soupisce. (usmívá se)"

Jelikož s touhle soutěží už máš zkušenosti, co v ní tvoje, dnes už bývalé spoluhráče čeká?
"No už kluky nečeká takový blázinec, nebude to tak atraktivní nahoru dolu, potkají tam velmi takticky vyspělé týmy, které jsou schopné ti 3 minuty nepůjčit míček, ale zároveň tě neohrozit. Zároveň tam nebudou takto děravé obrany, bude to veliká změna. Myslím si, že šílené výsledky typu 14:10 už jen tak neuvidíme, mezi Divizí a Národní ligou je opravdu veliký rozdíl, každá chyba se bude trestat a pokud dostaneš. Stačí se podívat na letošní výsledky, 4:2,5:3 jsou běžné finální výsledky utkání."

I ty jsi stejně jako zbytek týmu prožil určitou krizi v lednu, co se v tobě dělo? Nakonec to vyústilo v pauzu, která trvala čtyři zápasy a pak v návrat do týmu…
"Je to tak, po celou dobu působení v Kralupech jsem byl zvyklý na nějakou roli v tom týmu, na nějaké herní vytížení, tím jak jsem odmakal celou letní přípravu od začátku, tak jsem čekal, že budu klíčový pro ten tým, jenže jsem nepůsobil od začátku sezony na hřišti dobře a nepřinášel jsem tomu týmu to co bych od sebe očekával jako v minulých sezonách a kluci byli daleko lepší na tom hřišti, cítili to všichni tak a bylo to tak správně, proto se začalo řešit co se mnou a cestoval jsem sestavou jako horký brambor, a když se nedařilo, tak jsem zápasy ani nedohrával. To moje hlava nedokázala přijmout a bylo ve mě vyhoření a frustrace, protože jsem věděl, že to je poslední sezona a dal jsem té letní přípravě víc, jak za posledních 5 let dohromady. A říkal jsem si, že mi to vůči času k rodině se kterou ho nemohu trávit a únava během celého pracovního týdne nestojí. Tak nastala přestávka, a vyčištění hlavy od této frustrace. S Fífou (Janouchem) jsem byl v neustálém kontaktu a poté jsme se s realizačním týmem domluvili dvě kola před play-off, že to zkusíme s nějakou jinou rolí. Myslím, že to bylo nejlepší co se mohlo stát a i když jsem nepřinášel produktivitu, tak jsem začal přinášet defenzivní činnost a snad byl platným členem."

Jak budeš vlastně vzpomínat na roky, které si strávil v organizaci Wolves? 
"Vzpomínat budu samozřejmě jen v tom dobrém, Kralupy jsou neodmyslitelnou součástí mého života, potkal jsem skvělé lidi, se kterými mám zážitky na celý život. Hodně skvělých zážitků na hřišti, v šatně i někde venku, za ty roky vidím ten obrovský posun směrem dopředu, což posunulo i mě."

Chtěl bys něco vzkázat? 
"Chtěl bych všem vzkázat obrovské poděkování, bylo to opravdu skvělé, posunuli jste mě florbalově i lidsky. Všem klukům se kterými jsem v Kralupech začal i končil, za to jak jste přijmuli moji těžkou povahou a mohli jsme spolu odehrát spoustu skvělých zápasů. Samozřejmě celému vedení, za to jaký servis nám celou dobu dopřávali a vytvářeli co nejlepší podmínky. A fanouškům patří obrovské díky, za neskutečnou podporu, hlavně choďte kluky podporovat dál, budou to potřebovat. A klubu obecně přeji co nejvíce úspěchů, aby ta vytoužená Národní liga se povedla a když vidím ten posun, tak vím, že toto není poslední meta o Kralupech se ještě hodně dozvíme. A moc bych si přál aby ještě klapla ta nová hala se zázemím, sice tato hala má svoje kouzlo, ale za to co ten klub dělá směrem dopředu by si to zasloužilo nový svatostánek. Já budu navždy Váš fanoušek a na tu Národní ligu určitě přijdu."

Co tě čeká v budoucnu, kam budou směřovat tvoje další kroky, po konci hráčské kariéry?
"Moje cesty a cíle jsou teď rodinné. Abych mohl v klidu vstávat do práce bez takové únavy, trávit více času s rodinou. Za měsíc a půl mě čeká svatba, a poté chci vynahradit svým nejbližším čas, který jsem trávil florbalem a budovat co nejlepší zázemí. Chtěl bych celé své rodině poděkovat za neskutečnou podporu."

Zastavíš se někdy na tréninku, abys někomu předal svůj patentovaný backhend?
"Haha, nevím jestli by o takový trénink někdo měl zájem, dnes už se to nehraje se starodávnými rovnými čepelemi jako jsem hrál já, dnes už všichni se soustředí na zahnuté čepele a kvalitní střelbu forhandem, tu jsem se zase nenaučil za celý život já. Ale pokud někdo přejde na rovnou čepel, rád pomůžu zlepšit střelu backhandem, ale nezapomeňte, že takovou se nedá naučit, s tím se musíš narodit. (usmívá se)"

Maňas, gratulujeme Ti k postupu a k parádní kariéře! Ať se ti daří, kamaráde.